I snaha se počítá ...
Key West
Výlet na konec Ameriky byl úchvatný. Jeli jsme silnicí A1. Vede přes mosty spojující ostrovy, vlevo moře, vpravo moře. Snad ani nechci vidět, co to udělá, když je bouře. Náš zájezd měl nádherné počasí. Po příjezdu do přístavu jsme si daly oběd - něco z ryby, co děsně pálilo a bylo výborné. Pak jsme na Katamaránu vyrazily šnorchlovat. Cestou jsem viděla delfína, hurááá.
Tak si tak plavu, koukám na ryby a korály a myslím si, že v Egyptě to je hezčí, když tu vidím kus ode mě velkou rybu. Hurá, konečně něco zajímavého, plavu se podívat co to je tak velkého... S ploutvemi se špatně brzdí... Drcla jsem do žraloka. Ta potvora měla kolem dvou metrů. A zkuste ječet, když máte v puse šnorchl. Otočit se k tomu zády se mi tak úplně nechtělo, couvat jsem nemohla... Ještě, že žralok měl dost rozumu a plaval pryč... Když jsem se pak opatrně ptala průvodkyně, zda jsem opravdu mohla vidět žraloka, slečna zajásala a chtěla si plácnout. Jestli byla nadšená, že jsem viděla žraloka nebo proto, že mě nesežral, do teď nevím...
Po návratu jsme si prošly ostrov až na konec Ameriky. Šly jsme ke značce "Mile Zero", která značí nultý kilometr silnice A1, spojující jih a sever Ameriky. Šly jsme kolem domu Hemingwaye, prohlídly si místní poklidnou atmosféru (fakt jo, vím co píšu, atmosféra se tam dala prohlížet). Výlet jsme zakončily klasicky, v obchodě se suvenýry.
Sem pojedu ještě jednou, jakmile vyhraju pár miliónů :-))
