Francie - hory

03/2010

Cesta autobusem s lůžkovou úpravou byla zajímavá. V Praze nastoupilo velké množství důchodců, v Plzni přistoupili další. Půlka z nich se hned za Plzní začala posilňovat panáky, druhá půlka prášky. Paní, jenž seděla vedle mě, byla príma. Akorát trvala na tom, že spát budeme tak, jak sedíme. Protože jsem byla u okýnka, spala jsem na "horní palandě u zdi". Zkusila jsem se s paní dohodnout, že se vyměníme, protože ona se bála, že spadne, ale přesto odmítla. Tento způsob spaní není nic pro lidi s klaustrofobií. Měla jsem nad obličejem asi 20 cm místa. Po půl hodině jsem se začala dusit a musela jsem ven. Celou cestu jsem seděla na schodech a v duchu jsem spolucestující proklínala. Po dojezdu na místo se mi paní svěřila, že nezahmouřilo oko, protože bála, že spadne. Měla jsem chuť jí škrtit, ale sílu, to jsem už neměla.

Přijeli jsem v ranních hodinách, pokoje byly k dispozici od pěti hodin večer. Na lyžování jsem neměla náladu a permice platila od dalšího dne, tak jsem se opalovala a čekala na příjezd přátel, kteří jeli s dětmi autem.

Lyžování bylo úžasné, sjezdovky široké, vleky bez front nebo jen s minimálním zdržením, celý týden svítilo sluníčko. Nemělo to chybu. A když jsem dceři kamarádky, se kterou jsem sdílela kumbál, vyšroubovala žárovku s tím, že je rozbitá, docela jsem se i vyspala :-)

Cestou autobusem zpět jsem paní přesvědčila, že si lehne dozadu a já na kraj a vyspaly jsme se obě.

Jediné mínus bylo, že domluvit se ve Francii angličtinou je zhola nemožné. Zejména kuriózní to bylo při objednávání jídla. Obvykle jsme si něco objednali a pak se dohodli kdo co jí a podle toho jsme rozdělili talíře. :-))

(Milada, Pepíno, Bela, Eliš, autobus)

Paříž

05/2000 (možná 2001)

Prodloužný víkend v Paříži. Viděli jsme kdeco, jen Eiffelovku jsme opět nestihli. Paříž prostě nezaujala. Praha je hezčí. 

(m+k, autobus cestovka)

Francie

07/1999

Nejdříve jsem vyjeli lanovkou do 2500 m/mořem, na zastávku Chamonix, lanovkou na Plan de l´Aiguile a pak... Průvodkyně nás informovala, že dolů je to krásná procházka. Zkusili jsme to. Ze začátku to byla sranda. Cestička se klikatila tu doleva, tu doprava ... Nástupní stanice stále několik kilometrů pod námi. Bohužel, i po několika hodinách rychlé chůze, byla nástupní stanice stále několik kilometrů pod námi. Příjemná procházka se změnila "v boj o život". Na sraz v základní stanici jsme dorazili pár hodin po určeném čase (a nebyli jsme poslední), nohy zcela vykloubené, palce černé od bot po mnohakilometrové chůzi z kopce. Po návratu jsem jeli vláčkem k ledovci Mer de Glance. Kdyby nebyl tak úžasně, fantasticky modrý, byl by nám ukradený. :-) A nohy, klouby, kyčle druhý den, to bylo nezapomenutelné ... Zájezd vypadal jak plný invalidů. :-)

Lyon - bazilika Fourviere, Clermont-Ferrand, Puy de Dome, Puy de Sancy, Chenonceau na řece Dordogne (Nechápu, proč jsou zámky na Loire tak populární, zámek uvnitř byl zcela prázdný, tedy až na pár desítek obrazů. Naše zámky jsou mnohem, mnohem krásnější a zajímavější.), jeskyně Lascaux, Perigueux s románskou katedrálou, Bordeaux, Duna de Pyla - naprosto fantastická, nejvyšší písečná duna v Evropě (jedete tmavě zeleným korkovým hájem, pak obrovský hromada žlutého písku a za ní tyrkysově modré moře), Cognac - tady se nám trošku zlískala průvodkyně :-), La Rochelle, Boyard, Nantes, Saint Malo - fantastické korzárské město, zcela zničené během druhé světové války, obnovovené do původního stavu, využili jsme možnosti koupání, ale Atlantik je děsně studený. Saint Michel - fantazie, místo s největším přílivem a odlivem, byly jsme tam v den, kdy se moře vůbec nevrátilo a tak jsme alespoň koukali na instruktážní film. Rychlost s jakou se moře vrací je až děsivá, ani kůň ve cvalu mu neuteče. Fougeres, Chartres, Paříž - snad se mi příště bude líbit víc, nyní nezaujala.

Ochutnali jsme "Královské šampaňské" - to je pravý šampus s černorybízovým likérem Cassis - moc dobré.

(ségra, máma, autobus cestovka)