KáhiKáhira, Luxor
Tak vážení, tohle už nikdy. I když zastávám pravidlo "nikdy neříkej nikdy", tak tohle už nikdy. To, že cesta tam trvala v minibusu 9 hodin, to samo o sobě bylo devastující.
Káhira 2010 je plná odpadků. Hromady a hromady odpadků vyšších než člověk lemovali kdejakou stoku. Že tam není cholera, nechápu. Míjelo nás nablýskané auto, v něm seděli dva domorodci v bílém oblečení, obalení zlatem - ten jeden se vysmrkal a vyhodil kapesník z okna.
Dopravní zácpa v Káhiře je něco, o čem si naše D1 i v tom nejhorším momentě nemůže ani nechat zdát. Projížděli jsme Káhiru několik hodin. Jen z kraje do centra. Míjeli jsme kde co, od luxusních aut až po osly, a jejich řidičské schopnosti se bohužel shodovali. Semafor je vymoženost, se kterou se nezdržují.
Muzeum v Káhiře je zajímavé, plné šutrů - nadsázka. Mě to moc nebavilo.
Pak jsme jeli k pyramidám. Cesta je jednoduchá. Projedete sídliště a hned za ním jsou pyramidy. Absurdní. Pyramidy jsou posrané od velbloudů (omlouvám se za ten výraz, ale jiný není možný). Smrdí to tam pekelně. Neustále vás otravují prodejci kde čeho, jsou vlezlí, drzí, arogantní až agresivní. Pyramidy jsou zahalené ve smogu.
Na závěr jsem dostala pekelnou migrénu. Totální kolaps.
A Luxor 2009, jak přes kopírák, jen v menším.
A co jsme tedy viděli - Egyptské muzeum, Káhirské pyramidy, v Luxoru údolí králů, a hromady a hromady odpadků...
UŽ NIKDY!
