Dubaj 2014

10/2014

Před deseti lety jsem si řekla, že do Dubaje se znovu podívám!!! Splnilo se.

Dubaj se za 10 let neuvěřitelně změnila, rozrostla, nakynula... Mrakodrapy, které jsme viděli tenkrát, tam už snad vůbec nejsou, ale jsou tam nové, na sluníčku se blyštící stavby. Sice nejsem příznivkyně skla a kovu, ale Dubaji to sluší. Nebo jsou ty budovy nápaditější, než jsou v Praze?

A co jsme tentokrát viděly:

Dubai Marina

Palm Island s Aquaparkem Aquaventure

Burj Khalifa, vyhlídka ze 425 metrů je fantastická

Zlatý, kořeněný a textilní trh

Dopravní zácpu na hodiny a hodiny

Dubai Mall s obřím akváriem

Jezdily jsme metrem a taxíky

Průměrná denní teplota byla 38 stupňů. Moře mělo odporných 34 stupňů. V hotelovém bazénu chladili vodu na 27 stupňů.

Západ slunce nad ropnými plošinami je celkem nezáživný, chybí červánky.

Spotřeba energií v Dubaji musí být enormní. Vše je tam klimatizované, dopravní zácpy nekonečné, budovy předimenzované, obří akvárium v obřím nákupním centru, umělé ostrovy, když se zvedá hladina oceánů, nepochopitelné a o sjezdovce uprostřed pouště ani nemluvím. Pohádka Tisíce a jedné noci, ale má na to svět zdroje?

(m+k, letadlo, cestovka)

Dubaj 2004

Lidi, tam vám bylo horko! První den jsme se šly jen tak projít, téměř v poledne, bez klobouku, bez vody. A byla to BLBOST. Na jedné křižovatce jsme čekaly na zelenou bezmála 10 minut. Na přímém sluníčku. Široko daleko jsme byly jediné, kdo byl venku. Moc dlouho jsme to nevydržely. Při návratu do hotelu nás recepční uvítal škodolibým úsměvem. Šly jsme na střechu hotelu k bazénu.

Jednou jsme byly v nákupním centru, naleštěné a hlavně klimatizované. Elektronika byla cenově o třetinu levnější než doma. Ikea je fakt všude. Pak jsme navštívily "zlatou třídu". Tolik zlata na jednom místě, k neuvěření. A pak koření, taky úžasné ...

Také jsme s místní cestovkou jeli na výlety. Do pouště - džípama s polovypuštěnýma pneumatikama jsme lítali z duny na dunu. Poušť je krásná, ale jen na kraji a na chvíli. Snowboarding na písku není nic moc. Malování henou bylo příjemné. Kouření vodní dýmky nám původně chtěli odepřít - "ne pro ženské" - ale nakonec byli ostatními dotlačeni k názoru, že jsme turistky a tudíž se na nás jejich názory nevztahují. Skvělý výlet.

Další výlet byl po části státu, kolem ropných věží až k Ománu. Dubaj je velkolepá. Jakmile Dubaj opustíte, je to poušť a bída. Z dálky jsme viděli sídlo nejbohatšího člověka na světě. Pak jsme navštívili pevnost na kraji Ománu. Byla opravená, vypucovaná, přesto ve vzduchu byla cítit krev. Podle průvodce se v tomto místě ještě před rokem sekaly paže za krádeže. Pak jsme se potápěly v naprosto nádherné laguně. Kdo nedodržel doporučení průvodce a vydal se šnorchovat kousek dál, vylezl ven celý od ropy. Slečna ze skupiny, která tam byla ve stejném čase jako my, musela být ostříhána téměř dohola. Rusky naříkala. Kdo chce kam...

Nejúchvatnější byl výlet na "čaj o páté" v Burdž al-Arab. Nejdříve to vypadalo, že naše kreditní karty nebudou dostatečnou zárukou pro návštěvu, ale nakonec to vyšlo. Čaj o páté se skládal z velké konvice čaje a dvou několikapatrových talířů dobrot. Na jednom slané pochoutky - kaviár, losos, ovoce. Na druhém sladké laskominy - dortíky, pralinky. Protože jsme byly velmi slušně oblečené (společenské šaty), byly jsme - na rozdíl od německých návštěvníků v teplákách (jak se ten svět mění) - vpuštěny do baru na vrcholu plachetnice. Bohužel, v té době se projevilo dopolední frfňání mé spolucestovatelky. Dostala jsem migrénu. Zvracet na záchodech ze zlata, no kdy se mi to povede. Požádala jsem barmana o něco na bolení hlavy. Přikývl a poslal pro doktora. Po pěti minutách k našemu stolu přišel člověk v tak luxusním obleku, že jsem to v životě neviděla. Udělalo se mi mdlo, tohle bude drahé ... Luxusní boty, perfektně perfektně, perfektně padnoucí oblek, přiklekl k našemu stolku, rozevřel kožený kufřík, zeptal se mě co mám za problém (nebyla jsem si jistá, jestli je to pulzující bolest v hlavě nebo panická hrůza, že se nedoplatím). Dostala jsem dva prášky na bolest a nechal mi přinést sklenici vody. Daiquiri, které jsem měla před sebou mi zakázal. Byly jsme v centru pozornosti celého baru... Víc nevím, děsně mě bolela hlava. Jo, jen na okraj, to ošetření bylo zdarma, resp. v ceně čaje o páté :-) Je zajímavé být "bohatá", byť jen na dvě hodiny.

(Denisa, letadlo, vlastní pěst)