Čína (Peking) 2013   

04/2013

Po příletu a ubytování... Projížďka na rikšách – tzv. Chu-tchung tour.

Jen na okraj, ze 6 dnů, které jsme byly v Pekingu, byly tři sváteční a jedna sobota. Číňané netráví svůj volný čas doma, ale na ulicích nebo návštěvou kulturních památek. A je jich fakt hodně - lidí, ne památek.

TCHIEN-AN-MEN, PEJ-CHAJ PARK, WANG FU TING ROAD - Celodenní prohlídka největšího náměstí na světě Tchien-an-men – náměstí Nebeského klidu o rozloze 44 hektarů. Po obědě procházka parkem Pejchaj s prohlídkou pagody, postaveném na ostrově uprostřed laguny. Procházka po Wang-fu-ting Road, nejrušnější třídy moderního centra Pekingu s obchodními domy. Měli tam Samsung 4 o 2 týdny dřív než v ČR.

ZAKÁZANÉ MĚSTO, CHRÁM NEBES - Celodenní prohlídka Zakázaného města – sídla panovníků dynastie Ming a Čching. V tomto rozlehlém císařském komplexu vládlo 24 panovníků po více než 500 let celé Čínské říši. Zakázané město bývá též nazýváno největším kulturním muzeem Číny, během vlády všech císařů bylo nepřístupné veřejnosti. Na první nádvoří města měli přístup jen žadatelé a prosebníci, na druhé náměstí měli přístup členové císařské vlády a úředníci, na třetí jen nejužší rodina císaře. Na žádném z náměstí není jediný strom, aby se za něj nemohl schovat útočník a vystřelit na císaře. V celém areálu bylo lidí k uzoufání a vedro.

Počet sošek na kraji střech označuje důležitost osoby, která budovu užívá. Čím víc sošek, tím důležitější postavení. Žena, jež se musela stát konkubínou císaře, měla drsný život. Její postavení a tím i příděly jídla a šatů či dřeva na topení se odvozovaly od toho, jak často si jí císař nechal zavolat, aby mu posloužila. Konkubínou pak byla do své smrti.

Odpoledne - prohlídka Chrámu nebes, postaveného v roce 1420. V tomto rozsáhlém chrámu panovníci dynastie Ming a Čching pořádali modlitební obřady a rituály. LIDI, TAKOVÝ NÁVAL JSEM SNAD JEŠTĚ NEVIDĚLA. Večer jsme navštívili akrobatickou show. Pro turisty byla vyhrazená střední řada sedadel a místní tam nesměli. Bylo to takové trapné. Tedy jen do začátku představení. Zatímco v řadách turistů bylo ticho rušené jen uznalými potlesky, v řadách domorodců po celou dobu představení probíhal život - mluvení až hádky, jídlo - kukuřice lítala všude, telefonování... Průvodkyně nám pak objasnila, že tím, že mluví, dávají najevo, že představení je neuspokojuje, ale čím větší ticho, tím větší ohlas snaha umělců má. A faktem je, že při představení jízdy smrti, kdy se pět motorkářů napěchovalo do relativně malé koule (u nás jsou povoleni maximálně dva), a šílenou rychlostí lítali vnitřkem, bylo v sále hrobové ticho. Aplaus nakonec byl strhující.

LAMAISTICKÝ A KONFUCIŮV CHRÁM - Prohlídka lamaistického kláštera. Jeho pět hlavních síní ztělesňuje slohovou směsici chánských, mongolských a tibetských prvků. Prohlídka Konfuciova chrámu, prohlídka zakladatele konfucionismu - měl tam sochu :-), konfucionismus je v Číně dodnes velice uznávaným filozofickým směrem.

VELKÁ ČÍNSKÁ ZEĎ, HROBKY DYNASTIE MING - Celodenní výlet k Velké čínské zdi, jež se rozpíná v délce více než 6.000 km (ohraničuje Čínu od moře na jihu až po bažiny na severu). Tato zeď, jež původně sloužila k obranným účelům proti invazi barbarů, se nachází zhruba 60 km severovýchodně od Pekingu. Na zdi, pod zdí, vedle zdi byly fronty lidí. Přes lidi nebyla vidět zeď. Věděli jste, že schody na zdi jsou každý jiný? Jak do délky, tak do výšky se liší, aby se po nich nedalo běhat a v případě napadení útočníky, má tato rozdílnost schodů zabránit rychlému obsazení. Myslím, že to určitě funguje, chodit se po tom tedy nedá. Navíc, zeď je tak ohlazená podrážkami obránců i turistů, že místy pekelně klouže. Část zdi jsme scházely naboso, abychom si nenatloukly. Odpoledne jsme jeli na prohlídku hrobky panovníků dynastie Ming (celkem 13 hrobek ukrytých v zeleni).

LETNÍ PALÁC, ZOO - Letní palác, letní sídlo císařů. Během své vlády zde císaři přebývali a odpočívali v rozlehlých zahradách. Známá Loď čistoty a klidu – Mramorová loď císařovny Cch´-si z roku 1888 - byla zrovna v rekonstrukci. V Pekingské ZOO, kde jsme uviděli populární pandy, symbol Číny, jsme si zkusili co to je FAKT nával. V Číně byly volné sváteční dny a tak snad celý Peking vyrazil do ZOO.

Jídlo

Z místních specialit jsme ochutnali – pekingskou kachnu. Mastná, neslaná, ale po přidání sójové omáčky vynikající s křupavou kůrčičkou.

Na večeře jsme chodily do takové uličky plné stánků a buněk, kouře a zmatku, kde vařili na přenosných vařičích na zemi, a naše hygiena by padla do mdlob. Vzala nás tam průvodkyně. Na poprvé objednala za nás a pak nám na lísteček namalovala obrázek, který říkal, že chceme taštičky z nudlového těsta plněné masovou směsí a sojovou omáčkou. Vždy, když jsme to paní majitelce ukázali, začala se hihňat a utíkala do zadní části buňky. Taštičky byly lahůdka. A za cca 20 korun.

První den pobytu jsme vyrazily do místního obchoďáku, že si koupíme chleba a sýr. Chleba a sýr vždycky přece poznáme. Jsme si myslely. Dobře, chleba jsme našly. Toustový. Ale sýr, to byl problém. Nakonec jsme koupily takové vaničky, na kterých bylo namalované prasátko. Ve výsledku jsme měly toustový chleba s pudinkem. Brrr. Za 120 korun. U průvodkyně jsem pak zjistila, že sýr není v Číně populární a téměř ho nejedí.

Další zážitek s jídlem byl u oběda. Oběd se téměř vždy podával na kulatém otočném stole. Číšník kladl na stůl misky s jednotlivými pokrmy a otáčením stolu se misky postupně dostaly ke každému. Tedy, jednou jsme seděli u stolu s pánem, který sežral veškeré maso a nikdo jiný si ani neďobl. No comment. Zajímavá byla také jednou jedna polévka. Polévka se jí v Číně na závěr. Ze začátku to byla průhledná, světle žlutá voda, víceméně sladká - říkali ostatní, ale časem to zhoustlo na gel a pak se z toho stalo želé. Tak to jsem si tedy nedala.

Jen jednou jedinkrát jsme viděli jíst člověka takzvaným "tradičním čínským" způsobem - drobky a kusy jídla všude kolem, nakonec vysrkat polívku a krknout si.

Moje postřehy

Na ulicích kouřil málokdo. Většinou starší ročníky. Mladší ročníky prý dodržují zdravý způsob života. Že by kolem sebe házeli vajgly jako kuřáci v Praze, to bych neřekla.

Nával v metru byl děsivý.

V autobuse byla sranda. Při nástupu jsem dala konduktérce 1 jüan za každou a jelo se. Asi po pěti minutách se konduktérka jala řídit obsazení na sedačkách v autobusu - rozhodla se, že zvedne holku, která měla na klíně několik tašek a pomáhala mámě s miminem a kočárkem. Průvodčí se nelíbilo, že holka sedí na sedačce blízko dveří a chtěla uvolnit místo pro starší. Chvályhodné, kdyby nebyla většina autobusu prázdná. Bohužel, během dvou zastávek začal být autobus plný a hádka se rozhořela na plno. Jekot byl neuvěřitelný. Naštěstí jsme vystupovaly. Tedy, ona tam nebyla zastávka, ale řidič nás, vyděšené, pustil ven. :-)

(m+k, letadlo cestovka)